Za setmění vybírám fotopast:
duchové zvířat, co se prodírají tmou,
zraněný svět, jak požírá ho čas,
myšlenky, které na světlo nemohou.

Vesmír črtá portrét v mojí tváři
Co zbývá po zkoušce odečtením?
Přesto se ve mně přežívat snaží,
co vzniklo dávno před setměním.

Volání zachycené v reliktním záření
V momentu stvoření proti sobě vzdor
Vnitřní hlas, hlas který nic nemění,
na řetězu proměnných přivázaný tvor.

Jen psí granule obalené prachem
Svět vískaný a hlazený proti srsti
Ze tmy obraz prosycený strachem
A prázdné rámy otisknuté v prsti

4. 10. 2026