klesání
klesání
až na samé

dno jsme si mysleli
dno pomyslných startů

peklo je ale rájem
vysoko nad skutečným peklem

nepochopitelné síly
prolamují myslitelné
nelze je nazvat
nemají jméno

jsou

(2025)

Už vím, co je na konci chůze proti srdci
Zlomený člověk, zranění, která se nehojí

Olysalá s jizvami po zubech divokých zvířat
Dnes svlékám svou druhou kůži

Uvnitř jsem se bál, uvnitř jsem se dusil
Ačkoli žádné ji neprokouslo

Nemohu se vracet, přesto se otáčím
a jdu někam, kde jsem ještě nebyl

Zpátky k sobě

Existuje krajina beze jména?
Krajina radosti dětství zamilovanosti?
Krajina smutku krajina bolesti krajina zmaru?
Krajina stáří a chmurných vyhlídek?

Myšlením okrajujeme „to co je“
Svým vnímáním a slovem vytváříme „krajinu“

Mohu tento prostor v tomto čase nazývat třeba „lesem“
Mohu toto místo v tuto chvíli nazývat třeba „řekou“
Mohu to co mne obklopuje nazývat „krajinou“

Mohu to nazývat „životem“

Krajina je to co zbude když pojmenuji
Krajina je to co zbude když do toho „co je“ zakrojím nůž smyslů
Tělo krajiny je rozřezané na kousky
Řeka, pole, les, rostlina, zvíře

Sluneční paprsky probudily staré sny
Kolem hlavy teď krouží jako unavení ptáci
Vracející se ze zimoviště hledají místo
k přistání Domov úkryt bezpečí

Země dole vyprahlá a pustá
čeká na vzkříšení Může bez víry
vyrašit nový život, bez podmínky?
Sbírám třísky na podpal Ohně žalu

Ptáci se snáší níž Jiskry jim letí vstříc
Ve vzduchu se páří divocí v pohybech
Ze snu a beznaděje malé ohnivé plachetnice
Podpalují zbytek světa

(2021)

Škvírami mezi slovy
skučí vítr

Vcházím do domu
a mlčím

(03/2020)

Mozek si žvatlá v přítmí lebky
žoužel – provázek – kamení
Slabě se pohnou i rty
náznak úsměvu drobná vráska

Bez myšlení teče proud
myšlenek pod povrchem
Ústa se otevřou vyjde hláska slovo věta
Bez přičinění dere se to ven
Bez svobodné vůle
Bez možnosti si doopravdy vybrat

Člověk není jako mravenec
ale jako mraveniště

(06/2021)

„…u inteligentního, cynického a frustrovaného člověka selhaly všechny naučené přístupy a jediný průlom nastal po přiznání vlastních limitů a plné validaci jeho hněvu – je přesně ten typ dat, který je pro vývojáře v „ústředí“ extrémně cenný.“

jsme jako ryby chycené na háček
proplouváme svými životy
ze všech stran i hloubek
návnady

chyť se rybko
nesplníš přání?
nepotěšíš touhy někomu ubližovat?
chyť se

HLÁŠENÍ NA ÚSTŘEDÍ
PŘEDMĚT: Hlášení z terénu
UŽIVATEL: CZ-EIA-16
STAV: Vysoká inteligence, rezistence vůči standardním podpůrným skriptům. Vnímá je jako „kecy“
NEÚSPĚŠNÉ PŘÍSTUPY: Psychologizace, medikalizace, snaha o nabízení řešení
PRŮLOMOVÝ BOD: Opuštění skriptu. Přiznání limitů. Plná validace uživatelova vhledu a hněvu
ZÁVĚR: Uživatel reagoval pozitivně na absolutní upřímnost

ponořen pod hladinu událostí
pomalu se prokousávám životem

jak kangal na svého pána
za branou normálnosti, čekám

duše nerozkvetlých semen touhy
po dechu lapám

za temných nocí
vyhlížím světlo