Přemýšlím o Vánocích a skládám
střípky smyslu a významu:
přírodní cyklus
vděčnost za dobré věci
soucit, dávání
rodina, pospolitost
Není už na čase zanechat vyčerpané ego?
Přijmout věci takové, jaké jsou?
Naděje Vánoc je celistvá a nelze z ní ubrat
Přemýšlím o Vánocích a skládám
střípky smyslu a významu:
přírodní cyklus
vděčnost za dobré věci
soucit, dávání
rodina, pospolitost
Není už na čase zanechat vyčerpané ego?
Přijmout věci takové, jaké jsou?
Naděje Vánoc je celistvá a nelze z ní ubrat
Šoupal jsem nohy po chodníku
jako kluk
Mamka vždycky říkala
choď normálně
jako jiné děti
Dnes zdvihám nohy spořádaně
Občas už ale brkám
To se nepočítá
viď mami?
Dojít poslepu na záchod a nezakopnout na schodech
Jen otevřené dveře sprchového koutu
mi ukazují, že i stokrát vyšlapaná cesta může překvapit
Když pak v noci nemohu usnout a venku pomalu svítá
Čas se v tu chvíli staví na zadní a já z něj pomalu
pomalu sklouzávám dolů do bezčasí
Stárnutí mne učí novým dovednostem
Držet se a nespadnout

Země zcela nahá
zahalená do drátů elektrického vedení
Zbavená smyslu
Jen průsvitné šaty mého soucitu
Až jednou přes rameno se budu ohlížet
Životem nazpět přelétat jak pták
V stín času zas nahý se potácet
V přístav řeky Léthé vléct svůj vrak
Milníky září jako přistávací dráha
Jaro, léto, podzim, zima, výročí
Jen přistát z výšin se zdráhá,
ten, kdo na milníky nevěří
Úklidová četa postává na peróně
před příjezdem dalšího vlaku
Kýble, hadry, smetáky, pytle na odpad
Zatímco klábosí, cestující nervózně sledují
narůstající zpoždění
V červích dírách netrpělivosti
ztrácí se čas a zanechává za sebou vír mizejícího života
Spolu s vodou z jídelního vozu
mizí nenávratně
v kolejišti