Dojít poslepu na záchod a nezakopnout na schodech
Jen otevřené dveře sprchového koutu
mi ukazují, že i stokrát vyšlapaná cesta může překvapit
Když pak v noci nemohu usnout a venku pomalu svítá
Čas se v tu chvíli staví na zadní a já z něj pomalu
pomalu sklouzávám dolů do bezčasí
Stárnutí mne učí novým dovednostem
Držet se a nespadnout
Země zcela nahá
zahalená do drátů elektrického vedení
Zbavená smyslu
Jen průsvitné šaty mého soucitu
Až jednou přes rameno se budu ohlížet
Životem nazpět přelétat jak pták
V stín času zas nahý se potácet
V přístav řeky Léthé vléct svůj vrak
Milníky září jako přistávací dráha
Jaro, léto, podzim, zima, výročí
Jen přistát z výšin se zdráhá,
ten, kdo na milníky nevěří
Úklidová četa postává na peróně
před příjezdem dalšího vlaku
Kýble, hadry, smetáky, pytle na odpad
Zatímco klábosí, cestující nervózně sledují
narůstající zpoždění
V červích dírách netrpělivosti
ztrácí se čas a zanechává za sebou vír mizejícího života
Spolu s vodou z jídelního vozu
mizí nenávratně
v kolejišti
Město poloprázdné, jen suché listí
letí ulicemi a sedá na pomníky.
Jako těsto život do svojí formy hnísti.
Nebát se vzít za cizí kliky.
Do posledního patra výtahem,
obličej s rouškou na půl žerdi.
Nos vystrčený čenichá neznámem,
cizí stín mu v patách šmejdí.
Je řekou padající z výšky vodopádem,
dech jako šňůra na nevyprané prádlo.
Letí a své představy rozbíjí o kámen.
Otevře dveře a bestii dá žrádlo.
Jeden den navíc 