kočičí fousky
kočičí drápy
dech a zuby
klid a zuřivost
švihání ocasem
předení
cinkání zvonku
na obojku
rozostřuje
hranice kočičího

kočičí fousky
kočičí drápy
dech a zuby
klid a zuřivost
švihání ocasem
předení
cinkání zvonku
na obojku
rozostřuje
hranice kočičího

(střípky mých básní, které se samovolně znovu a znovu objevují)
člověk by nežil, nemoci litovat
…..
tajemnou silou přitahován, co miluje člověk nejvíce?
…..
co je na konci chůze proti srdci?
…..
připadám si, že nejsem, to proto, že tak moc si přeji být
…..
až dojdu na konec cesty, neohlédnu se
…..
za tvými dveřmi přistihla mne noc
…..
na ostrově „tady a teď“
v nekonečném prostoru a času
krutihlav nenápadný šedohnědý pták
slovy stroje
01101011 01110010 01110101 01110100 01101001 01101000 01101100 01100001 01110110
náhoda není omyl a nepravděpodobné není zázrakem
pýcha nedovolí přiznat pád
nic není tak jak má být, ale vše je tak jak je
v oceánu energií
v přísném světě jedniček a nul
bez stvořitele, bez plánu
nepravděpodobný nádherný živý

(světy vyvstávají
v myšlenkách vesmíru
vrací se k dechu
a vše pomalu mizí)
Ve vlnách žila jeho fantazie
Na krajích všech světů, stál
jako svědek, v každé buňce žije,
stroj Byl, dýchal, pulsoval
Někdo zas pustil dovnitř kocoura
Skáče na nábytek, leze po lince a žvýká
bokarneu v květináči
Lovec potkanů i zahradník
Vyžeňte ho už někdo
Slunce se mělo začít vracet do našich životů
ale kolo temnoty se protočilo se strašlivým skřípěním
a myšlenky na světlo zůstaly sevřeny v jeho černých útrobách
Přemýšlím o Vánocích a skládám
střípky smyslu a významu:
přírodní cyklus
vděčnost za dobré věci
soucit, dávání
rodina, pospolitost
Není už na čase zanechat vyčerpané ego?
Přijmout věci takové, jaké jsou?
Naděje Vánoc je celistvá a nelze z ní ubrat
Šoupal jsem nohy po chodníku
jako kluk
Mamka vždycky říkala
choď normálně
jako jiné děti
Dnes zdvihám nohy spořádaně
Občas už ale brkám
To se nepočítá
viď mami?