Křik rorýsů do výšek se zvedá
První pták snad již usnul v letu
Kolem lamp krouží hmyz sedá
do žhnoucích květů umělého světla

Obloha jako pootevřená lastura
a tma – tlustá noha mlže
Mezi domy šátrá vchází do dvora
kde nalézt může něco k ukojení hladu

Z dlažebních kostek sálá teplo
Noc polknula co mohla
na křídlech hmyzu připečené světlo
trochu peří ptáků
již v letu škrtli o trn tmy

Jen málo po sobě zanechala
Sotva znatelné vlhké stopy
a neklid těch
již v horku usnout nemohli

(2001)