(střípky mých básní, které se samovolně znovu a znovu objevují)

člověk by nežil, nemoci litovat
…..
tajemnou silou přitahován, co miluje člověk nejvíce?
…..
co je na konci chůze proti srdci?
…..
připadám si, že nejsem, to proto, že tak moc si přeji být
…..
až dojdu na konec cesty, neohlédnu se
…..
za tvými dveřmi přistihla mne noc
…..

nemaje nebe z jazyka slovo útočí
…..
úhorníky a svět podivně mnohodílný
…..
a jak to bude napřesrok, uvidíme
…..
čeho mi, když nevěřím?
…..
není dluhu co se nesplácí
…..
jsem jen pouhým zauzlením cest, jež mne mohly minout a neminuly
…..
má víra je blízká všem kdo nevěří
…..
uvěřil jsi tomu, že svět má své dole a své nahoře
…..
přepočítáváš své nálezy, hodnotíš své ztráty
…..
ano i ne letí k černým dírám
…..
a začal pít, samotu z lahve beze dna
…..
krev bez života má barvu kokakoly
…..
sluší ti vůně mladé jarní trávy
…..
jen o naději nedá se plout
…..
prokřehlými prsty hnětu tmu
…..
křehké a zranitelné než
…..
v těch pár mizivých okamžicích? Věřím v zázrak!
…..
pokaždé, když je spočítám, objeví se nové ale
…..
splněných přání nikdy není mnoho
…..
že existuje nad názory víra
…..
nad čarami v dlani mosty zboř
…..
vím, umět žít chce čas
…..
na konci každé cesty ztišení je