Slunce se mělo začít vracet do našich životů
ale kolo temnoty se protočilo se strašlivým skřípěním
a myšlenky na světlo zůstaly sevřeny v jeho černých útrobách

Temnota vystrčila svůj dráp a zasekla se do našich myslí
V každé zanechala jed, bolest a strach
A kdo byl schopen mít otevřené oči, spatřil ne jeden šrám,
ale rozdrásanou zem, svědectví neustálého zápasu

Šťáva těchto dnů bude odtékat pozvolna a dlouho
Každá říčka, po několik generací, bude v sobě mít červenou stužku
Ať je naše paměť jako balvan v řece
Ať se vzepře uprostřed prokluzujícího soukolí

Slunce se dnes započalo vracet do našich životů
S hlubokým soucitem
Vůči všemu živému pod jeho září