Na větévkách svídy v drobounkých krůpějích
míhá se obraz měsíce. V divutvorném tanci
lesknou se tisíce hvězd
na nebi z keříků.

Do dlaní světel tanečník nevěstu svírá,
aby ji v kroužení dočista utančil.
A ve hře na lásku pomalu svítá
a opět se probouzí, kdo po dlouhou dobu snil.

Tajemnou silou přitahován,
co miluje člověk nejvíce ?

Snad nad hlavou hvězd tisíce
lesknoucí se v krůpějích ?
Nebo když na kříž
láskou pomalu je kován a krví taje
taje jako sníh ?

A zatím do dlaní padají hvězdy
uprostřed parku, uprostřed vesmíru.
Bolest i lásku, za noci kdosi
kabát karmínový ušil ti na míru.