Město poloprázdné, jen suché listí
letí ulicemi a sedá na pomníky.
Jako těsto život do svojí formy hnísti.
Nebát se vzít za cizí kliky.

Do posledního patra výtahem,
obličej s rouškou na půl žerdi.
Nos vystrčený čenichá neznámem,
cizí stín mu v patách šmejdí.

Je řekou padající z výšky vodopádem,
dech jako šňůra na nevyprané prádlo.
Letí a své představy rozbíjí o kámen.
Otevře dveře a bestii dá žrádlo.