Ať pouze jsem Nikoli tento muž tato žena
přeji si při zvuku kávy tekoucí do šálku
Ať ulpí na mne život jak tmavě hnědá pěna
A jako pes zavětřím správný směr na dálku

Strhnu tanga zařízlá pod holými dráty
Namísto setí a sklizně tiše zdivočím
Jedině sobě pak nahlásím svoje ztráty

Po stopě v kávové sedlině
Prudce změním směr a otočím
Říkám si po ránu Nevině Nevině