Probuzení v ztichlém nemocničním pokoji
rušené kašlem a sípáním blouznících starců.
Dopis od tebe jsem četl
nejméně třikrát.
I z těch pár slov mne pálily oči.
Síla, jež neudělá krok vpřed,
není!

Bylo mi úzko pomyslit,
že zítra bude jako dnes,
že čas nalezl si jiné sluhy.
Jako pták pijící za letu,
je třeba loučit se?

V dlani jsem svíral rozinky,
oči velikonočního beránka.
Ale co zde chce ještě vidět?
Není snu, do kterého by nenahlédl,
příběhu bez podobného konce.

Zná vše.
Poznal vše.
Jsa obětován …

Má oběť …
Zavřel jsem oči
a šeptal.
Abych vyprosil si
mlhavou vzpomínkou
jeden den
s tebou
navíc.