V pološeru šustí uschlé kukuřice
Na zemi válí se nesklizené klasy
Tma vlhčí rty až zaplavuje plíce
Napříč řádky vede cesty spásy?

V usoužené krajině zrna nevzklíčí
Člověk nemusí vybírat ze dvou zel
Když sklopce a oka za tmy políčí
Na ztracené duše náš spasitel