Křik rorýsů do výšek se zvedá
První pták snad již usnul v letu
Kolem lamp krouží hmyz sedá
do žhnoucích květů umělého světla
Obloha jako pootevřená lastura
a tma – tlustá noha mlže
Mezi domy šátrá vchází do dvora
kde nalézt může něco k ukojení hladu
Z dlažebních kostek sálá teplo
Noc polknula co mohla
na křídlech hmyzu připečené světlo
trochu peří ptáků
již v letu škrtli o trn tmy
Jen málo po sobě zanechala
Sotva znatelné vlhké stopy
a neklid těch
již v horku usnout nemohli
(2001)
Jeden den navíc 