Zvířené vločky honí se ve vzduchu
Sáně kloužou lehce jako smích
Děti pak domů chvátají po sluchu
Úžasem celý svět dnes večer ztich
Podkovy koní bílým snem běží
Cinkání zvonků zamlká s tmou
Lidé v srdci svém na lásku věří
Pod šťastnou hvězdou spolu se
obejmou
(báseň snad z r. 1998)
Křikem vran a prázdnou dlaní,
řetízky stop laní ztracených.
V času bezejmenném, času časobraní,
snáší se k zemi mokrý sníh.
Sluncem spáleným krajem už několikátý den
bloudí poutník. Ztratil svou cestu, po které se
ubíral s karavanou do vzdáleného města. Tam
měl namířeno ke své rodině a příbuzným.
S posledními doušky vody klesá k zemi. Počíná
světlá měsíčná noc. Pod tíhou hvězd mu klesají
víčka a ve spánku blouzní.
Stále mám rád
Tebe! a málo na světě
Stále mne hřeje květ
jenž s láskou vykvete
Pod keřem
který v zimě vykvete
z nádoby ticha
budeš pít
Pod keřem plným
nevěstiných bílých květů
S úsměvem na tváři dítěte
v tvé duši rozhostí se klid
Jeden den navíc 