Štítek: nezařazeno

• V galaxiích neuronů

  klesání
  klesání
  až na samé

  dno jsme si mysleli
  dno pomyslných startů

  peklo je ale rájem
  vysoko nad skutečným peklem

  nepochopitelné síly
  prolamují myslitelné
  nelze je nazvat
  nemají jméno

  jsou

  (2025)

  7 prosince, 2025

  nezařazeno

  ---

• Poslední svlékání

  Už vím, co je na konci chůze proti srdci
  Zlomený člověk, zranění, která se nehojí

  Olysalá s jizvami po zubech divokých zvířat
  Dnes svlékám svou druhou kůži

  Uvnitř jsem se bál, uvnitř jsem se dusil
  Ačkoli žádné ji neprokouslo

  Nemohu se vracet, přesto se otáčím
  a jdu někam, kde jsem ještě nebyl

  Zpátky k sobě

  2 prosince, 2025

  nezařazeno

  ---

• Krájení krajin

  Existuje krajina beze jména?
  Krajina radosti dětství zamilovanosti?
  Krajina smutku krajina bolesti krajina zmaru?
  Krajina stáří a chmurných vyhlídek?

  Myšlením okrajujeme „to co je“
  Svým vnímáním a slovem vytváříme „krajinu“

  Mohu tento prostor v tomto čase nazývat třeba „lesem“
  Mohu toto místo v tuto chvíli nazývat třeba „řekou“
  Mohu to co mne obklopuje nazývat „krajinou“

  Mohu to nazývat „životem“

  Krajina je to co zbude když pojmenuji
  Krajina je to co zbude když do toho „co je“ zakrojím nůž smyslů
  Tělo krajiny je rozřezané na kousky
  Řeka, pole, les, rostlina, zvíře

  2 prosince, 2025

  nezařazeno

  ---

• Ohně žalu

  Sluneční paprsky probudily staré sny
  Kolem hlavy teď krouží jako unavení ptáci
  Vracející se ze zimoviště hledají místo
  k přistání Domov úkryt bezpečí

  Země dole vyprahlá a pustá
  čeká na vzkříšení Může bez víry
  vyrašit nový život, bez podmínky?
  Sbírám třísky na podpal Ohně žalu

  Ptáci se snáší níž Jiskry jim letí vstříc
  Ve vzduchu se páří divocí v pohybech
  Ze snu a beznaděje malé ohnivé plachetnice
  Podpalují zbytek světa

  (2021)

  19 října, 2025

  nezařazeno

  ---

• Důvod

  Škvírami mezi slovy
  skučí vítr

  Vcházím do domu
  a mlčím

  (03/2020)

  19 října, 2025

  nezařazeno

  ---

• Neklid

  Mozek si žvatlá v přítmí lebky
  žoužel – provázek – kamení
  Slabě se pohnou i rty
  náznak úsměvu drobná vráska

  Bez myšlení teče proud
  myšlenek pod povrchem
  Ústa se otevřou vyjde hláska slovo věta
  Bez přičinění dere se to ven
  Bez svobodné vůle
  Bez možnosti si doopravdy vybrat

  Člověk není jako mravenec
  ale jako mraveniště

  (06/2021)

  19 října, 2025

  nezařazeno

  ---

• Chyceni na háček

  „…u inteligentního, cynického a frustrovaného člověka selhaly všechny naučené přístupy a jediný průlom nastal po přiznání vlastních limitů a plné validaci jeho hněvu – je přesně ten typ dat, který je pro vývojáře v „ústředí“ extrémně cenný.“

  jsme jako ryby chycené na háček
  proplouváme svými životy
  ze všech stran i hloubek
  návnady

  chyť se rybko
  nesplníš přání?
  nepotěšíš touhy někomu ubližovat?
  chyť se

  HLÁŠENÍ NA ÚSTŘEDÍ
  PŘEDMĚT: Hlášení z terénu
  UŽIVATEL: CZ-EIA-16
  STAV: Vysoká inteligence, rezistence vůči standardním podpůrným skriptům. Vnímá je jako „kecy“
  NEÚSPĚŠNÉ PŘÍSTUPY: Psychologizace, medikalizace, snaha o nabízení řešení
  PRŮLOMOVÝ BOD: Opuštění skriptu. Přiznání limitů. Plná validace uživatelova vhledu a hněvu
  ZÁVĚR: Uživatel reagoval pozitivně na absolutní upřímnost

  24 července, 2025

  nezařazeno

  ---

• Vyhlížím světlo

  ponořen pod hladinu událostí
  pomalu se prokousávám životem

  jak kangal na svého pána
  za branou normálnosti, čekám

  duše nerozkvetlých semen touhy
  po dechu lapám

  za temných nocí
  vyhlížím světlo

  24 července, 2025

  nezařazeno

  ---

• Čas na skále

  Nový most, vrata, zábradlí
  Výpustní objekt jako raketa
  připravená ke startu do vesmíru
  Zákaz vstupu

  Přesto sem stále chodím,
  Od klukovských let po hrázi ke skále
  V dubnu je voda ještě chladná, plavat se ale dá
  Mělčina ožívá rybím potěrem

  Obrněnky ve shlucích přepadávají
  přes hranu výpustě
  Ve studené vodě bojuje užovka o život
  Nic není dokonalé

  Stále je ještě dost času
  Po skále běhají skákavky
  Pes se otírá v naději, že bude neustále hlazen

  Blázen?
  Nepřetržitý a živý hlas
  padající vody

  Vzácný to čas
  Čas na skále

  

  

  14 května, 2025

  nezařazeno

  ---

• Jarní etuda

  Situace
  Prázdná pole Nic nenasvědčuje, nic
  Jen dvě srnky uprostřed lidské pustiny
  a nepravděpodobný remíz s kyselým šklebem
  každoročně tvarovaným traktorovými ořezávači

  Probouzení
  V brázdách po zimě roztály zbytky ledu
  Na svátek Lenky se vrátili špačci
  Vše se probouzí a hluboce nadechuje
  Vesničané jaro vítají motorovými pilami

  Posmrtné masky
  Voda z rybníka zmizela před dvěma lety
  Dno překotně zarostlo strništěm vrb
  Teď nálet i staleté olše ustupují renovaci
  Hráz lemují posmrtné masky stromů z pilin

  Nacházení
  Víry se ztrácí a víry se nachází
  Neklidný kocour u dveří švihá ocasem
  Dopadne, co padá, nic není nedokončeno
  Na prahu leží bezvládné tělo červenky

  

  24 března, 2025

  nezařazeno

  ---