Životem poháněn poháněči
Za co však člověk komu vděčí?
Sám sobě pouze vděčí,
že svůj je, nikoli něčí…

Ve šťastné chvíli zdolal jsem všechna ne mého života.
Balancoval jsem na posledním z nich,
dokud byl ještě vzduch rozechvělý slovem,
dokud ještě myšlenka lpěla na oné představě.

Za psy tmavou nocí klopýtám
neviděným krajem běží směle
Kudy vedou zkratky ve tmě
učí mne moji věrní učitelé

Vědomí neklidně klouže a přebíhá
po bělavých čepičkách vln