pokaždé když selžu
tlustou čáru udělám
nad propastí stavím
mosty z tlustých čar

Město poloprázdné, jen suché listí
letí ulicemi a sedá na pomníky.
Jako těsto život do svojí formy hnísti.
Nebát se vzít za cizí kliky.

Do posledního patra výtahem,
obličej s rouškou na půl žerdi.
Nos vystrčený čenichá neznámem,
cizí stín mu v patách šmejdí.

Je řekou padající z výšky vodopádem,
dech jako šňůra na nevyprané prádlo.
Letí a své představy rozbíjí o kámen.
Otevře dveře a bestii dá žrádlo.

Ať pouze jsem Nikoli tento muž tato žena
přeji si při zvuku kávy tekoucí do šálku
Ať ulpí na mne život jak tmavě hnědá pěna
A jako pes zavětřím správný směr na dálku

(Celý příspěvek…)

koupelna jako malá strojovna krásy
pudry, krémy, linky, stíny, rtěnky
a milosrdné zrcadlo a za ním asi
pravda o mně pravda bez myšlenky

(Celý příspěvek…)

Slimák před Bohem prosí si křídla
Trochu méně slizu a více krásy
Slimáčí bytost se v ptácích shlédla
Existuje osmidílná stezka slimáčí spásy?

Kolik je vůbec stezek osmidílných
a vede každá z rozpálené dlažby?
Dotýká se pravda v dálkách nedozírných
svého protipólu a pravdu má tak každý?

K vyřešení záhad má slimák slizu málo
Modlí se, ať zvlhne navždy celý svět
Na slunci doufá, že vše se mu jen zdálo
A rychle se k záhonu z dlažby plazí zpět

Slunce však stoupá rychleji
Než cestu krájí jeho malý stín
Na konci cesty famfáry neznějí
na dlažbě slimák život ukončil

Zde je o něco „veselejší“ obměna závěru:

Nadslimáčí rychlostí krájí cestu malý stín
Kratší a kratší pod sluncem poledním
Jen tři slimáčí délky do záhonu kopretin
Zda zvládl to o tom stále přemýšlím

A zde „nejoptimističtější“ verze:

Nadslimáčí rychlostí krájí cestu malý stín
Kratší a kratší pod sluncem na koncem sil
Po osmi stezkách do záhonu kopretin
Do ráje nakonec slimák dorazil