Ve výloze, v kleci
za neonovými světly
čekají až se setmí

Jako živé věci

Až jednou přes rameno se budu ohlížet
Životem nazpět přelétat jak pták
V stín času zas nahý se potácet
V přístav řeky Léthé vléct svůj vrak

Milníky září jako přistávací dráha
Jaro, léto, podzim, zima, výročí
Jen přistát z výšin se zdráhá,
ten, kdo na milníky nevěří

Život doráží
Skrz řídnoucí tmu
prosakuje jaro

Úklidová četa postává na peróně
před příjezdem dalšího vlaku
Kýble, hadry, smetáky, pytle na odpad

Zatímco klábosí, cestující nervózně sledují
narůstající zpoždění
V červích dírách netrpělivosti
ztrácí se čas a zanechává za sebou vír mizejícího života

Spolu s vodou z jídelního vozu
mizí nenávratně
v kolejišti