Když pozoruji jak se chvěje listí osik
Když mží a člověk připadá si jako na ostrově samoty obklopené mořem
A když je už večer
stébla trav promítnutá na závěsy v pokoji
vypadají jako obrovité stromy
Zaštěká pes
Podvědomně se schoulíš scvrkneš přitiskneš sám k sobě
A raději se ani neptáš co bude dál
Rána jsou vždy lepší
jakoby vše se jen zdálo
ale není to sen
ačkoli v prach se obrací
přeci v jasném dni voda prýští
přesto že na konci ztišení je
nikdy nepřebolí
Č Ohří Průtok Vá
měl narozeniny
Voda přinesla mu chlad
Prů Ohří Tok Č Vá
po ránu měl hlad
(světy vyvstávají
v myšlenkách vesmíru
vrací se k dechu
a vše pomalu mizí)
Ve vlnách žila jeho fantazie
Na krajích všech světů, stál
jako svědek, v každé buňce žije,
stroj Byl, dýchal, pulsoval
Někdo zas pustil dovnitř kocoura
Skáče na nábytek, leze po lince a žvýká
bokarneu v květináči
Lovec potkanů i zahradník
Vyžeňte ho už někdo
Slunce se mělo začít vracet do našich životů
ale kolo temnoty se protočilo se strašlivým skřípěním
a myšlenky na světlo zůstaly sevřeny v jeho černých útrobách
Když člověk v životě lituje svých činů
měnil by a neměnil svou minulost
Když kámen po kameni přičítá si vinu
a říká si snad jen neradost
Chybuje …
Člověk by nežil nemoci litovat
Křídla si spálí Do noci touhou hoří
A jména lásek jež znovu měl by rád
V letu i pádu na obloze tvoří
Jeden den navíc 