Mnohokrát v jedné řece,
ani jednou suchý

Za poslední branou marnosti
odhodil jsem všechny domněnky

Óm se proměnilo v Hmm

Lesknáček v květu pampelišky

Jedli pili mluvili
Fotili
Jen chvíli v klidu
Nebyli

Na konci listopadu jsou břízy zpola žluté
Ručník a plavky do auta Ani se neroztopí
Topoly už zima zredukovala na holé přežívání
Pět stupňů a poprchává Jako každou neděli
když zavírám dveře slyším Neplav přes rybník

k zemi se snáší
semínka času
ožívá krajina zítřka

není možné určit
místo ani směr

hluboko dole
nebo nahoře
vše začíná

Fotografie: Hermína Bělohlávková

kočičí fousky
kočičí drápy
dech a zuby
klid a zuřivost
švihání ocasem
předení

cinkání zvonku
na obojku
rozostřuje
hranice kočičího

(střípky mých básní, které se samovolně znovu a znovu objevují)

člověk by nežil, nemoci litovat
…..
tajemnou silou přitahován, co miluje člověk nejvíce?
…..
co je na konci chůze proti srdci?
…..
připadám si, že nejsem, to proto, že tak moc si přeji být
…..
až dojdu na konec cesty, neohlédnu se
…..
za tvými dveřmi přistihla mne noc
…..

(Celý příspěvek…)

na ostrově „tady a teď“
v nekonečném prostoru a času
krutihlav nenápadný šedohnědý pták
slovy stroje
01101011 01110010 01110101 01110100 01101001 01101000 01101100 01100001 01110110

náhoda není omyl a nepravděpodobné není zázrakem
pýcha nedovolí přiznat pád
nic není tak jak má být, ale vše je tak jak je

v oceánu energií
v přísném světě jedniček a nul
bez stvořitele, bez plánu
nepravděpodobný nádherný živý