
Ve výloze, v kleci
za neonovými světly
čekají až se setmí
Jako živé věci
(Celý příspěvek…)Až jednou přes rameno se budu ohlížet
Životem nazpět přelétat jak pták
V stín času zas nahý se potácet
V přístav řeky Léthé vléct svůj vrak
Sluncem spáleným krajem už několikátý den
bloudí poutník. Ztratil svou cestu, po které se
ubíral s karavanou do vzdáleného města. Tam
měl namířeno ke své rodině a příbuzným.
S posledními doušky vody klesá k zemi. Počíná
světlá měsíčná noc. Pod tíhou hvězd mu klesají
víčka a ve spánku blouzní.
Slunce již vykreslilo první ostrý stín
na svěžím koberci mladé jarní trávy
Zkřehlé větve hubených jeřabin
po pusté zimě zvolna ožívají
Uprostřed všeho bujarého pění
přikládám obklad na zbolavělou duši
Cítím se opět jako zachráněný
Byť láskou slepí byť zpěvem hluší
Milníky září jako přistávací dráha
Jaro, léto, podzim, zima, výročí
Jen přistát z výšin se zdráhá,
ten, kdo na milníky nevěří
Úklidová četa postává na peróně
před příjezdem dalšího vlaku
Kýble, hadry, smetáky, pytle na odpad
Zatímco klábosí, cestující nervózně sledují
narůstající zpoždění
V červích dírách netrpělivosti
ztrácí se čas a zanechává za sebou vír mizejícího života
Spolu s vodou z jídelního vozu
mizí nenávratně
v kolejišti