Přemýšlím o Vánocích a skládám
střípky smyslu a významu:
přírodní cyklus
vděčnost za dobré věci
soucit, dávání
rodina, pospolitost
Není už na čase zanechat vyčerpané ego?
Přijmout věci takové, jaké jsou?
Naděje Vánoc je celistvá a nelze z ní ubrat
Přemýšlím o Vánocích a skládám
střípky smyslu a významu:
přírodní cyklus
vděčnost za dobré věci
soucit, dávání
rodina, pospolitost
Není už na čase zanechat vyčerpané ego?
Přijmout věci takové, jaké jsou?
Naděje Vánoc je celistvá a nelze z ní ubrat
Zvířené vločky honí se ve vzduchu
Sáně kloužou lehce jako smích
Děti pak domů chvátají po sluchu
Úžasem celý svět dnes večer ztich
Podkovy koní bílým snem běží
Cinkání zvonků zamlká s tmou
Lidé v srdci svém na lásku věří
Pod šťastnou hvězdou spolu se
obejmou
(báseň snad z r. 1998)
Šoupal jsem nohy po chodníku
jako kluk
Mamka vždycky říkala
choď normálně
jako jiné děti
Dnes zdvihám nohy spořádaně
Občas už ale brkám
To se nepočítá
viď mami?
Dojít poslepu na záchod a nezakopnout na schodech
Jen otevřené dveře sprchového koutu
mi ukazují, že i stokrát vyšlapaná cesta může překvapit
Když pak v noci nemohu usnout a venku pomalu svítá
Čas se v tu chvíli staví na zadní a já z něj pomalu
pomalu sklouzávám dolů do bezčasí
Stárnutí mne učí novým dovednostem
Držet se a nespadnout

Země zcela nahá
zahalená do drátů elektrického vedení
Zbavená smyslu
Jen průsvitné šaty mého soucitu

Křikem vran a prázdnou dlaní,
řetízky stop laní ztracených.
V času bezejmenném, času časobraní,
snáší se k zemi mokrý sníh.
Na větévkách svídy v drobounkých krůpějích
míhá se obraz měsíce. V divutvorném tanci
lesknou se tisíce hvězd
na nebi z keříků.

Nový den rozhlušil se křikem vran
Pták snů již dlouho tvou tvář zná
Paprsky slunce z přiostřených hran
ubodán je vždy k ránu Zaživa
Kapka ke kapce mu steče přes víčka
Ze sněhobílých šatů jen rudé peří má
A znovu touží Touží od zítřka
A znovu zpívá Zpívá nevina

Když zapaluji svíčku,
jsem vítr co ji sfoukává.
Když dělám další krok,
jsem propast do níž padám.

autor malby: Hermína Bělohlávková
Skrz oka drátěného plotu
dral se prudký vítr
Na výhybkách přesrozumu
do dlouhých nocí
ještě kvetly úhorníky
a v příkopech
kde rostlo sedmero krásy
smrt se dlouhými prsty
dotýkala nevinnosti