Když pozoruji jak se chvěje listí osik
Když mží a člověk připadá si jako na ostrově samoty obklopené mořem
A když je už večer
stébla trav promítnutá na závěsy v pokoji
vypadají jako obrovité stromy
Zaštěká pes
Podvědomně se schoulíš scvrkneš přitiskneš sám k sobě
A raději se ani neptáš co bude dál
Rána jsou vždy lepší